Existuje jasnější důkazu o islamizaci Egypta než skutečnost, že nikdy neuběhne více než pár týdnů, než je zničen nějaký další kostel, a nebo tamější křesťané znovu napadeni?” Tak se ptá americký politolog Raymond Ibrahim, který sám pochází z egyptské koptské rodiny. Poslední incident, při kterém armáda v Káhiře zahájila palbu na neozbrojené křesťany a opakovaně přes ně přejížděla obrněnými vozidly, má svůj původ ve starobylém městě Edfu v horním Egyptě. Tedy někdejší turistické destinaci proslulé starožitnostmi z dob faraónů, avšak nyní známé jako region, kde byl muslimským davem zničen tamní kostel. Tento incident byl sám o sobě velkým varováním o tom, kam situace v Egyptě směřuje.
Tamější kostel svatého Jiří, starý asi sto let, byl v tak špatném stavu, že místní rada a guvernér provincie Asuán podepsali souhlas s jeho renovací. V té době však s tím někteří místní muslimové začali dávat najevo nespokojenost a vznášet různé požadavky, například aby kostel neměl kříže a zvony, a to přesto, že vydané povolení dávalo souhlas s oběma náležitostmi. Kříž prý ale muslimské věřící a jejich děti znepokojoval. Koptští věřící neměli jinou volbu než se podvolit, a poukazovali na to, že – citujeme – “kostel byl přestavován v souladu se zákonem, a jakékoli ústupky ze strany církve vyly udělány z lásky k vlasti, která prochází obtížným obdobím.”
Koptský muž, zraněný při nedělních střetech v KáhiřeFoto: ČTK/AP, Nasser Nasser
Ústupky křesťanů však přinesly nové požadavky ze strany jejich sousedů. Muslimští vůdcové trvali na tom, že by měla být odstraněna hlavní kostelní loď, aby stavby nepřipomínala chrám. Budova měla také být nazývána jinak, například “dům pohostinnosti”. Biskup však namítal, že odstranění hlavní lodi by znamenalo zhroucení celé stavby. A pak už se objevili lidé a volání “Bůh je veliký!”. Místní muslimové hrozili, že kostel strhnou a na jeho místě postaví mešitu. Koptům bylo zakázáno opustit jejich příbytky a třeba i jen jít koupit jídlo, dokud bude loď svatojiřského kostela stát. Mnozí tak hladověli i několik týdnů. Pak v poslední zářijový den po pátečních modlitbách vtrhly asi tři tisícovky lidí do kostela, pobořili ho a zapálili. Plameny zažehly i některé nedaleké koptské domy, které byly při pogromu také vydrancovány.
Tento popis vášní namířených proti kostelům nabízí několik možných závěrů. Zaprvé, nenávist ke křesťanským svatostánkům, požadavky, aby byly zbořeny nebo aby z nich byly odstraněny kříže a zvony patří k zdejšímu pojetí islámu. Skutečnost, že útoky na kostely se vždy objevují v pátek po islámských modlitbách, a vždy jsou doprovázeny voláním “Bůh je veliký!”, ukazují, že jde o nábožensky motivované činy. Vzhledem k tomu, že tato nevole vůči křesťanům po konci koloniálního období na pár desetiletí zdánlivě usnula, většina obyvatel Západu se mylně domnívala, že snášenlivost zdejších muslimů vůči církvi je pravidlem, a nikoli výjimkou.
V dějinách se vyskytovaly mnohem drakoničtější reakce a jak se ukazuje, jsou nyní zpátky na scéně. Egyptské muslimské bratrstvo okamžitě po revoluci oznámilo, že od teď už v Egyptě nebude povoleno postavit ani jeden kostel, a ty kostely, které budou zbořeny už nebudou moci být obnoveny. To je důvod, proč jsou tamní úřady vůči útokům na kostely lhostejné, pokud ne přímo účastné. Podle svědků bezpečnostní síly, které byly při útoku v Edfu přítomny, nečinně přihlížely. Velitel tamní tajné služby prý dokonce dav demolující kostel řídil. Guvernér provincie Asuán pak v televizi popřel, že byl vypálen nějaký kostel a nazval jej “místem pohostinství”, co je obvyklá taktika při ničení kostelů. Guvernér dokonce incident omlouval s tím, že stavební firma udělala budovu o tři metry vyšší, než bylo povoleno. “Koptové udělali chybu a museli být potrestáni. Muslimové neudělali nic jiného, než že věc napravili,” zhodnotil vysoký úředník situaci.
Pachatelé takových útoků jsou jen zřídka potrestáni. Dokonce i když jsou někdy výjimečně zadrženi – obvykle jen pro efekt – po několika dnech jsou propuštěni a doma přivítáni jako hrdinové. Letos v lednu Koptové zažili útok na svůj Nový rok, přičemž zahynulo dvacet tři lidí. Dále došlo ke zničení starobylého kostela v Soolu, kde útočníci hráli fotbal s tamními ostatky. Odehrály se útoky v Imbabě, kde bylo podpáleno několik kostelů. A nyní tedy i v Edfu, kde, jako obvykle, se nepodařilo kohokoli z útočníků zatknout. Při tom jen o tři dny později byl napaden další kostel. Útočníci totiž vědí, že jsou beztrestní, a přijali taktiku, že budou kostely ničit postupně, vždy po čase nějaký další. Pokud se oběti budou snažit proti tomu protestovat, egyptská armáda je za to potrestá, píše Raymond Ibrahim, americký koptský publicista.
Leave a Reply